3.kapitola: závist

                           (David,Nikol,Dan)

(začíná se stmívat )    

Už jsou  to  3 dny, co jsme se rozdělili a také jsou to 3 dny, co jsme se neviděli. Nevíme, jestli jsou ostatní v pořádku, nevíme jestli  je něco nezabilo, jestli se nepozabíjeli navzájem  atd.  Doufáme, že jsou všichni  v pořádku.  A také doufáme, že se všichni znovu setkáme v pořádku na určeném místě.

Dan

Už jsou to 3 dny, co se plahočíme po pláži: Je mi vedro, potím se jako prase  a mám žízeň.

         Jak vidím, mým společníkům je to naprosto  u prdele. Jdou si přede mnou, drží  se za ruce,    smějí  se, líbají se atd...

...

Jsem unavený z toho chození a dívání se na ty hrdličky. Co kdybych jim to překazil a ne, nežárlím na svého kámoše  že má mou bývalou .

Dan : Hele stmívá se, co kdybychom  si tady ustlali,  nachytali nějaké ryby,  udělali oheň a tak dál. A zítra ráno brzy vyrazili a šli dál.

David: To není špatný nápad , tak si rozdělíme  práce . Nikčo, ty nasbíráš dřevo  a zkusíš udělat oheň. Já  s Danem  půjdeme nachytat nějaké ryby, ano?

Nikol:  Jasně, tak já jdu.

Dávejte na sebe pozor kluci.

David : Asi za 30 minut se uvidíme. Taky si dávej pozor .

Nikol: Neboj, dám .

Kluci odchází nachytat ryby a Nikol jde sbírat dřevo na oheň.

Nikol

Nikol: Nasbírala jsem hodně dřeva a trochu suché trávy. Všechno položím na pláži.  Dojdu ještě pro pár plochých velkých kamenů, ty dám k sobě a položím na ně trávu, abych na ni dala malé větvičky.

 A začnu dělat oheň, tak jak to bývá v televizi a vualá,  podaří se.  Za pár minut mám moc pěkný oheň. Dám okolo něj pár kamenů.  Dojdu ještě pro nějaké větve. Při hledání si vzpomenu na film Asterix a Obelix, jak si vždycky opékali divoké prase. Tak najdu ta správná dřívka k ohni, abychom si mohly upéct ryby. Všechno mám připravené, tak už jen čekám na kluky.

Kluci přijdou asi tak po deseti minutách s plnou hrstí velkých ryb.

 Když se do sytosti  najíme, tak si jdeme lehnout. Ráno se vzbudíme brzy, uklidíme po sobě a jdeme dál.

Jdu pomalu po pláži, povídám si s Davidem a držím se s ním za ruku. Miluju ho a to doopravdy. Není to jako u Dana. Otočím se za sebe, podívám se na Dana a usměji se na něj. Dan se na mě zvědavě podívá s otázkou v očích. Já svůj pohled vrátím na Davida a dělám, jako bych nic neudělala. Po chvíli chození uslyšímekřik naší kamarádky Míši.

Míša : Počkejte na měěěěěěěě?

Zastavíme se a čekáme na ni až sem doběhne.

Nikol: ,, Míšo, co tu děláš? Máš být s Filipem.´´

Míša: ,,Já vím, ale on mě opustil a šel za Nikčou a Radkem.´´

David: ,,Já ho zabiju, ten mě už dlouho srát nebude. ´´

Dan: ,,A proč tě opustil? ´´

Míša: ,,Jsme se trochu pohádali. ´´

Nikol: Ach jo, tak pojďte nebo ti tři  tam zapustí kořeny než tam dojdeme.

David:,,Jo jdeme.´´

po několika hodinách cesty.

David: Blíží se večer, měli bychom to udělat jako včera. Já a Dan jdeme  nachytat ryby a vy jděte připravit táborák. Ano?

Nikol: Ano šéfe!!!

Kluci jako včera šli nachytat  ryby a já s Míšou  jsme šly připravit táborák.

Asi po půl hodině  máme vše hotovo a čekáme na kluky. Přemýšlím nad těmi třemi,  jak se jim asi vede, co asi dělají, jestli vůbec žijí. To rozdělení byla velká hloupost. Jako skupina máme větší šanci přežít, než rozděleně. Z přemýšlení mě vytrhne Míša.

Míša: ,,Ach jo, kde jsou, jsou tak pomalí.´´

Nikol:  ,,Laskavě drž pusu, ty by jsi nic nechytila.´´

Míša:  ,,No a? Já mám hlad, protože jsem už dlouho nic nejedla.´´

Nikol:  ,,A co já s tím mám dělat?´´

Ještě chvíli se hádáme, než kluci přijdou s rybami. Opečeme je a sníme. Pak jdeme spát. Ráno se vzbudím jako první,  probudím Davida a dám mu polibek na dobré ráno. Potom se pokusím vzbudit Míšu, ale ta spí jako zabitá, jediné co dokazuje, že není mrtvá, je hrozně hlasité chrápání, které by vzbudilo i mrtvého. Po několika minutách to vzdám a jdu vzbudit Dana. Ten  se vzbudí hned a pomůže mi vzbudit Míšu, to se nám podaří skoro hned. Po chvíli vyrážíme dál a doufáme,  že se brzy uvidíme s ostatníma.